Vzduchový tryskový tkalcovský stav je bezkluzový tkalcovský stav, který využívá tryskového proudu k tažení útkové příze přes boudu. Pracovním principem je použití vzduchu jako prostředku pro vložení útku a proud stlačeného vzduchu generovaný proudem se používá k tažení třecí tažné síly útkové příze a útková nit je převedena přes kůlnu a proud, jet se používá k dosažení účelu vložení útku.
Tato metoda zavedení útku umožňuje tkalcovskému stroji dosáhnout vysoké rychlosti a vysokého výtěžku. Mezi několika raketoplánovými tkalcovskými stroji je tkalcovský stojan s nejvyšší rychlostí. Vzhledem k přiměřenému způsobu vložení útku je rychlost zavádění útku vysoká, provoz je jednoduchý a bezpečný, přizpůsobivost odrůdy je široká, spotřeba materiálu stroje je nízká a účinnost je vysoká. Výhody vysokorychlostního a nízkého šumu se staly jedním z nejslibnějších nových typů textilních strojů. Vzhledem k tomu, že vzduchová tryskající tkalcovská linka přijímá režim útku vzduchu, největší nevýhodou je vysoká spotřeba energie.
V roce 1914 Američané vynalezli vzduchové tryskové stavy. V roce 1950 vyrobilo Československo první komerční vzduchové tryskové stavy. V sedmdesátých letech se v průmyslové výrobě začaly používat vzduchové tryskové stavy. Včasné tryskové stavy mohly produkovat pouze úzké tkaniny. Rychlost tkacího stroje byla nízká a kvalita tkaniny byla špatná. Byly vyrobeny pouze monochromatické, jednoduché obyčejné plátno. Moderní nová rychlost proudění vzduchu, automatická úroveň kontroly, kvalita výrobku, přizpůsobivost odrůdy atd. Se výrazně zlepšila a stává se nejrychleji se rozvíjejícím modelem v raketoplánovém stavu. Dnešní pokročilé tryskové stavy používají velké množství vyspělých technologií, zejména elektronické a mikroelektronické, aby se vzduchové tryskové stavy výrazně zlepšily za předpokladu zajištění kvality výrobků. Dnešními mezinárodně uznávanými výrobci jsou především: Japonsko Tsudakoma, Toyota, Belgie Picanol, Itálie a německý DORNIER.
